Jak se starat o psa, aby mu to v hlavě taky sedlo

Seděl jsem kdysi v kavárně a vedle se klátil zlatý retrívr s páníčkem. Páníček vypadal zoufale. «On to umí. On to určitě umí. Sedni!» křičel na toho psa, který si v tu chvíli usmyslel, že bude největším psím expertem na zkoumání prachových částeček v kavárenském koberci. Pes neodpověděl. Nebylo to vzdor. Byl prostě jinde. Tehdy mě napadlo, že často řešíme jenom to poslušné ‘sedni’ a ‘ke mně’, ale ta skutečná výchova psa začíná někde úplně jinde. Začíná pochopením, proč ten pes ten koberec zkoumá.

Mnozí lidé hledají odpovědi na webech, které jim dají rychlý recept. A některé jsou skutečně dobré. Třeba když potřebujete rychle najít spolehlivé základy, psikrmivoradce.net stranky vám je poskytnou v přehledné formě. To je dobrý začátek. Problém je, když tam ten proces skončí. Protože vztah se psem není lineární manuál. Je to cesta plná odboček, právě těch kavárenských koberců, které nás tak štvou.

Zapomeňte na dominanci a vynucování

Ještě donedávna se v Česku tradovalo, že pes musí vědět, kdo je alfa. Dnes už víme, že psí smečka nefunguje na takové hrubé síle. Funguje na spolupráci a předvídatelnosti. Když na psa křičíte, protože neposlouchá, učíte ho hlavně to, že někdy jste nebezpečný a nepředvídatelný faktor. Naučí se vás obcházet, nebo ztuhne. Ale málokdy se opravdu soustředí na to, co po něm chcete.

Nejprve srovnejte jeho svět

Než začnete s aportem, musíte srovnat jeho základní potřeby. To znamená pravidelný režim, jasná místa pro odpočinek, krmení a hru. Pes, který neví, kdy se půjde ven, kde může v klidu spát a zda mu za hodinu někdo nenaběhne do pelíšku, je pes ve stresu. Stresovaný pes se neučí. Jen přežívá. Tohle je ta nudná, nefotogenická část výchovy, o které se málo mluví. Bez ní ale ty triky nikdy nebudou stát na pevných základech.

Malý příběh od Jezevčíka Karla

Znám pána, který měl jezevčíka jménem Karel. Karel doma nečůral. Jenže při každé návštěvě se stával neuvěřitelným ‘sprchařem’ na hosty. Panika. Páníček začal googlit «jak potrestat psa za čůrání». Pak to zkusil jinak. Sledoval, co se děje před příchodem hostů. Shon, úklid, nervozita. Pro Karla to byla jasná předzvěst neznámého chaosu. Páníček změnil svůj rituál. Před příchodem hostů vzal Karla na klidnou, dlouhou procházku, pak mu dal oblíbenou hračku do pelíšku. Chaos návštěv se stal jen vzdáleným pozadím jeho pohodového dne. Čůrání přestalo. Náprava začala u pána, ne u psa.

Odmena není úplatek

Tady se často dělá chyba. Lidé mávají pamlskem před psím čumákem a diví se, že pes poslouchá jen tehdy, když ten pamlsek vidí. To ale není výcvik. To je úplatek. Správná odměna přichází až poté, co pes akci provede. A není to jen pamlsek. Může to být přístup k hračce, otevření dveří na zahradu, pochvala hlasem, který pes zná a má rád. Odměna je informace: «Ano, přesně tohle jsem chtěl.»

Ticho je někdy ten nejlepší povel

Představte si, že se učíte hrát na klavír a vedle vás někdo neustále řve: «C! D! Rychleji! Špatně!» Nic byste se nenaučili. Se psem je to podobné. Když neustále komentujete jeho každý krok, nemá šanci si spojit svůj čin s vaší reakcí. Naučte se čekat. Mlčet. Dát mu prostor k tomu, aby sám nabídl chování, které chcete. Ticho je pro psa často srozumitelnější než lavina slov.

Proč štěká, žvýká a honí ocas

Každé takové chování má příčinu. Štěkání na zvonek není hloupé. Je to reakce na rušivý podnět. Žvýkání bačkor není pomsta. Je to nejspíš nuda nebo úzkost ze samoty. Honění ocasu není roztomilá hra. Může být známkou nutkavého chování z frustrace. Když potlačíte jenom příznak (zařvete «neštěkej!»), příčina zůstává. Pes si najde jiný ventil. Cílem není umlčet psa. Cílem je pochopit, co ho k tomu vede, a to řešit.

Když si opravdu nevíte rady, hledejte jasné zdroje

Výchova psa je proces. Někdy narazíte na problém, který sami nerozpletete. To je v pořádku. Klíčové je, kam se v tu chvíli obrátíte. Hledejte zdroje, které pracují s moderními, vědecky podloženými metodami bez zastrašování. Informace by měly být klidné, strukturované a zaměřené na pochopení. Pokud vám chybějí ty úplné základy a potřebujete je srovnat od A do Z, opravdu dobrým výchozím bodem mohou být webové stránky, které jsou psané srozumitelně a bez zbytečného mystéria kolem psí psychiky. Někdy jde jen o to, získat pevnou půdu pod nohama, abyste mohli pokračovat dál ve vlastní cestě se svým konkrétním psem.

Ten pes z kavárny nakonec sednul. Ne protože by na něj páníček více zařval. Ale protože páníček vyčerpán umlkl a pes, kterému došly podněty v koberci, se konečně podíval nahoru. V tu chvíli ho páníček jemně navedl a pochválil. Byl to malý okamžik. Ale ta cesta k němu začala mnohem dřív. Začala tím, že člověk přestal chtít psa ovládat a začal se ho snažit trochu víc chápat. A to je práce na celý psí život.